Dron, ochrana vlastnického práva a soukromí člověka
(autor plk. v.v. doc. Ing. Martin Hrinko, Ph.D., MBA)

Realita moderního provozu dronů dává podnět k dodatečnému výkladu tradičních pojmů jako zejména ochrany soukromí. Je jasné, že drony mohou být mimo jiné zneužity jako nahlížení do soukromí jiných osob. Pokud dron s kamerou navedený jeho obsluhou překoná hranice soukromého prostoru, vletí na oplocený pozemek nebo se "přilepí" k oknu Vašeho rodinného domu nebo bytu, má postižený právo dron srazit, aniž by odpovídal za škodu způsobenou majiteli jeho zničením? Zatímco samotného živého uživatele dronu, by postižený ještě nechal být a zdržel se aktu zbití, jak bude posuzováno násilí na věcech pohybujících se a ovládaných dálkově? Odpovědí se pokusíme nastínit v tomto článku. Předestírám však, že jak už to bývá v našem českém právním prostředí, není vše jasné a jednoznačné a záleží na okolnostech pořizování fotografii a tzv šmírování prostřednictvím dronu (bezpilotního monitorovacího systému) a pak na posouzení správního orgánu – Úřadu pro civilní letectví (ÚCL) v případě řešení a prošetřování podnětu občana, že ho někdo šmíruje dronem na jeho soukromém pozemku.

V případě incidentu nemusí být v právní rovině vždy jasné, zda navedený dron představoval bezprostřední riziko újmy na právech člověka (nikoli jen na zdraví či život člověka ale i na další jeho základní práva a svobody). Provoz dronů je relativně nový pojem a donedávna si s ním příliš nevěděl rady ani nejvyšší úřad v ČR, který se zabývá letectvím – ÚCL a v rámci EU se stále řeší zásady provozu dronů, aby byly jednotné pro všechny členské státy EU, přičemž lze očekávat, že takováto nová směrnice provozu dronů v EU bude účinná a aplikovaná do českého právního systému nejdříve 1.7.2021. Proto si lze dosud dle mého pohledu vysvětlovat některé situace provozu dronu nad Vašim obydlí trochu jinak a dosud nevyjasněně z pohledu jednomyslného a striktně stanoveného (ne)práva obsluhy dronu a vlastníka pozemku nad kterým dron létá. Bude možné očekávat konflikty a incidenty vyplývající např. z opakovaného přelétávání dronů nad domem a zahradou. Dron nejen může zasahovat do soukromí člověka svou kamerou schopnou pořizovat snímky či audiovizuální záznam, nýbrž může produkovat imise zejména hluku. Bude tak muset dojít na vyvažování zejména práva na soukromí a práva na nerušený výkon vlastnictví s právy a svobodami provozovatelů dronů.  

Policie disponuje po několika rizikových a konfliktních situacích v Evropě (zejména při ochraně ústavních činitelů a hlav státu, policie dosud nebyla orientována na nebezpečí „ze vzduchu“ v bezletové zóně) již smluvně-technické možnosti paralyzovat dron má, aniž by muselo dojít k jeho zničení. Disponuje přístrojem, fungujícím na principu rádiové rušičky, jež přeruší dronu spojení s pilotem a signálem GPS a donutí ho tím přistát. Majitel takové rušičky má větší prostor eliminovat dron legálně, v mezích oprávněné obrany svých práv a svobod. Bezdůvodné rušení legálního provozu dronů, naopak jako legální, posuzováno určitě nebude. Jakmile budou utvořeny legální podmínky k masovému rozšíření dronů, budeme se muset s nimi o veřejný prostor podělit. V této souvislosti však samozřejmě vyvstane naléhavěji otázka, kde také přímo fyzicky veřejný prostor začíná a kde končí. Taková otázka se naskytne v souvislosti s drony zejména ve smyslu vertikální ohraničenosti pozemků. Občanský zákoník říká v § 506 odst. 1, že součástí pozemku je také prostor nad povrchem. Jak vysoký tento nedotknutelný prostor je v konfrontaci m. j. s létajícími drony pohybujícími se nad pozemkem, vymezuje obecným způsobem § 1023 odst. 1 o. z.; vlastník pozemku musí strpět užívání prostoru nad pozemkem, je-li pro to důležitý důvod a způsob užívání nezakládá rozumný důvod k obraně, a tedy se mají právní střety provozovatelů dronů a vlastníků pozemků řešit proporcionálně a jejich právy a oprávněné zájmy se navzájem vyvažují. Rušení dronu náhodně letícího ve velké výšce nad zahradou nebo dokonce ohradou či polem bude představovat neoprávněný zásah do práva provozovatele dronu, naopak dron opakovaně zalétávající do soukromé zahrady nebo dron úmyslně naváděný k neoprávněnému narušení soukromí člověka bude možno legálně poslat k zemi.

Pořizování záznamu nebo natáčení člověka z dronu má své obecné hranice v § 84 občanského zákoníku. Legálnost zachycení podoby člověka jen se souhlasem toho, o jehož podobu jde, je zásadním pravidlem realizujícím ústavní princip ochrany soukromí člověka, ovšem není to pravidlo kategorické a bezvýjimečné. V přiměřených mezích se ospravedlňuje zejména při uměleckých, vědeckých nebo žurnalistických činnostech. S tématem ochrany soukromí člověka bezprostředně souvisí ochrana jeho osobních údajů. Základní právo na ochranu osobních údajů je ve vztahu k právu na ochranu soukromí právem speciálním a má své zakotvení v čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (obdobně též v čl. 8 Listiny základních práv EU). Dává právo každému člověku před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. Hranice oprávněnosti zpracovávání osobních údajů je vymezena zákonem. Přičemž osobním údajem je jakákoli informace o člověk, která je s to člověka identifikovat a popř. mu přidělit nějaké atributy. Takto široké pojetí toho, co je osobní údaj, zahrnuje pod osobní údaj veškeré informace, a to nejen slovního nebo numerického charakteru, nýbrž zejména také obrazový záznam, na němž je rozpoznatelný určitý člověk. Rovněž zpracovávání osobního údaje zahrnuje prakticky všechny myslitelné operace s ním, tedy zejména jeho pořízení, uchovávání, manipulaci s ním, zpřístupnění, zveřejnění, vymazání. Tím pádem se do režimu regulace zpracování osobních údajů dostávají potenciálně i drony, které jsou schopny detekovat fyzické osoby, ukládat informace o nich, fotografovat je, natáčet na kameru se záznamem obrazu, popř. i zvuku. Právo na ochranu osobních údajů, jako právo speciální vedle obecného práva na ochranu soukromí, musí přijít do úvahy vždy tehdy, jestliže se jedná o systematické nebo relativně systematické, nikoli ojedinělé, systémově nepředpokládané či nahodilé zpracování osobních údajů. Jako relevantní z hlediska ochrany osobních údajů je tak nutno považovat provozování dronů za současného pořizování audiovizuálního záznamu či fotografií z nich, a to nehledě na povahu takové činnosti, zda se jedná o činnost komerční, profesionální, činnost orgánu veřejné moci nebo bezpečnostního sboru na ochranu veřejného zájmu nebo činnost pouze amatérskou. Rovněž amatérské provozování dronu za současného systematického pořizování audiovizuálního záznamu nebo fotografií z veřejných prostor, jestliže se nejedná o pořízení takového záznamu mimořádně či nahodile (např. při monitorování života zvířat nebo fotografování krajiny), spadá do režimu ochrany osobních údajů se všemi důsledky pro provozovatele v podobě závazků vůči subjektům údajů a případných sankcí. K této problematice odkazujeme čtenáře na stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů č. 1/2013 – Zpracování osobních údajů ze záznamu z kamer, kterými jsou vybavena bezpilotní letadla a analogicky též č. 1/2015 – Provozování kamery v motorovém vozidle se záběrem mimo toto vozidlo. Zatímco u automobilové kamery je její provoz podle názoru Úřadu pro ochranu osobních údajů dostatečně ospravedlněn zájmem provozovatele vozidla na uchování záznamu o mimořádné události v silničním provozu, u systematického zaznamenávání veřejného (natož pak soukromého) prostoru dronem se hledá oprávněný důvod z pohledu soukromníka a jeho osobních účelů mnohem složitěji. V zásadě je takové počínání v přiměřeném rozsahu přípustné pro účely ochrany vlastního majetku, a to i když jde o veřejně přístupný prostor (např. pole či veřejně přístupná budova); provozovatel dronu však musí podrobit zpracování takto pořízených osobních údajů značně restriktivnímu přístupu a v duchu zásad zejména minimalizace a přiměřenosti stanovit zejména jen nezbytně nutný akční rádius dronů a zorné pole jejich záznamového zařízení a dále uchovávání záznamu jen po nezbytně nutnou dobu (zpravidla den či jen několik dnů, což ale neplatí pro předání záznamu policii v případě incidentu), dále přiměřené informování lidí pohybujících se v monitorovaném prostoru nápisy o vhodném obsahu, je-li to technicky možné, dále zákaz zveřejnění záznamů na internetu pro zaměstnance, kteří se záznamy manipulují, atd.

 Je jasné, že systematické a ničím, ani racionálním účelem, neohraničené "šmírování" veřejných natož soukromých prostor dronem, ať už občanem pro zábavu nebo podnikatelem pro rozvoj byznysu není možné! Naráží to na osobnostní práva sledovaných podle občanského zákoníku a může to být posouzeno i jako neoprávněné zpracování osobních údajů s důsledky v podobě pokut od Úřadu pro ochranu osobních údajů. Pokud jde o přímé snímání bez uchovávání záznamu (bez možnosti statický nebo pohyblivý obraz jakkoli technicky uchovat), konflikt s právem na ochranu osobních údajů zde principiálně nenastane, ledaže by se jednalo zejména o monitorování soukromých nebo polosoukromých prostor, v nichž se subjekty údajů věnují ryze soukromým nebo dokonce diskrétním činnostem.

Čemu provoz podléhá a legislativa ČR k používání dronů

Malá bezpilotní letadla, tzv. drony, nebo také quadrotory, hexarotory apod., se dočkala velkého rozmachu. Uvedené prostředky, jež byly původně univerzitními pokusy, se postupně staly hobby záležitostí a v několika posledních letech se přesunuly i do komerční sféry. Tento posun měl za následek jejich postupné zlevňování a unifikaci některých prvků, a zejména umožnil přístup široké veřejnosti ke zmíněným strojům. S tím, jak se s nimi lidé setkávají stále více, vyvstává i nový důležitý úkol: zajistit bezpečnost jejich provozu. Jelikož jsou to často mnohakilogramové stroje, následkem jejich pádu může být v lepším případě majetková škoda, v horším i ublížení na zdraví či smrt. Rizikem je i možnost jejich kolize s jinými prostředky letecké dopravy. Velkou výzvou pro národní, ale i mezinárodní organizace je proto nyní jejich legislativní ukotvení a regulace jejich provozu. 

Na provoz dronů a vše, co s jejich provozem souvisí, se vztahuje zejména několik základních předpisů:

• zákon o civilním letectví s příslušnými prováděcími vyhláškami,
• mezinárodní letecké předpisy,
• zákon o ochraně osobních údajů,
• předpisy související s využitím rádiového spektra.

Provoz létajících strojů je upraven zákonem o civilním letectví a prováděcí vyhláškou 108/1997 Sb. Jeho § 52 se konkrétně týká prostředků bez pilota na palubě a vyplývá z něj, že k jejich provozu nad územím ČR je třeba mít povolení od ÚCL. Bezpilotním systémům se věnuje předpis ICAO (International Civil Aviation Organization) L2 – Pravidla létání, a jak vyplývá z jeho části 3.1.9, takový systém musí splňovat požadavky jeho doplňku X. V něm jsou uvedeny požadavky kladené na bezpilotní letadlo (tak je to legislativně správně ale pro účely tohoto článku používám obecný název „dron“) a pravidla, jimiž se musí provoz dronu řídit. Při provozování dronů vybavených kamerou – jichž je většina – je také třeba se řídit ustanoveními zákona o ochraně osobních údajů. Rovněž je třeba dbát na předpisy upravující využití rádiového spektra. Je tomu tak i přesto, že by se mohlo zdát, že když uživatel koupí hotový dron, nemusím se o něco takového starat, protože „to už má výrobce vyřešeno“. Nemusí to být pravda, zejména jde-li o stroj, který není deklarován vyloženě pro použití v ČR.

Vždy je také třeba létat mimo mraky, a nejde-li o vzdušný prostor blízko letišť, je třeba od nich ještě dodržet odstup alespoň 300 m vertikálně a 1 500 m. Dále je také zapotřebí dodržet bezpečný odstup od lidí, staveb a hustě osídleného prostoru. ÚCL doporučuje horizontální vzdálenost odpovídající alespoň dvojnásobku aktuální výšky nad zemí. V případě, že jde o dron s hmotností nad 7 kg, je tato vzdálenost definována nejen obecně jako „bezpečná“, ale je to konkrétně minimálně 50 m od osob při startu a přistání (neplatí pro obsluhu dronu), 100 m od osob a staveb při letu a vždy alespoň 150 m od hustě osídleného prostoru. Ten je definován jako prostor, který je ve velkoměstě, městě nebo osadě používán převážně k bydlení, obchodním činnostem nebo k rekreaci (např. zástavba, obytné a obchodní zóny, parkoviště obchodních center, parky, hřiště apod.). Stejně tak nelze létat nad pozemními komunikacemi a v jejich okolí, v okolí inženýrských sítí (jako jsou např. vedení vysokého napětí), vodních zdrojů a jiných strategických objektů. Udané limity pro vzdálenost od osob není třeba dodržet, jde-li o osoby přímo zapojené do provozu stroje (pomocník obsluhy dronu, operátor kamery apod.), které s tím předem souhlasí. Dron ale musí být vždy tak daleko, aby nebyly ohroženy. Za tyto osoby ovšem nelze považovat např. diváky na koncertě či účastníky sportovní události (nepovolí-li to výslovně ÚCL). Dron může být také provozován pouze na přímý dohled pilota. Za přímý dohled není považováno použití dalekohledu apod. Obsluha dronu se také nesmí při řízení pohybovat, tj. např. pilotovat při jízdě autem.

Za porušení předpisů hrozí pokuta do výše několika milionů korun, v závislosti na povaze deliktu a osobě, jež jej spáchala – viz § 92, a dále zákona. Pokutu lze uložit až pět let zpětně (§ 94 odst. 3). Podnět lze podat k řešení ÚCL.

Ochrana osobních údajů

Při použití dronu vybaveného kamerou, fotoaparátem nebo mikrofonem je také třeba dbát na ochranu osobních údajů. Používá-li se zařízení pouze k přenosu informace (tzn. že není pořizován záznam), jde-li o sledování např. krajiny, zemědělských nebo průmyslových prostor nebo pohybu zvěře bez záznamu identifikovatelných osob nebo jde-li o použití pouze pro vlastní potřebu fyzické osoby, použije se pouze ustanovení občanského zákoníku, paragrafy § 81 a dále. Jde-li o jakékoliv jiné použití, je třeba se řídit ustanoveními zákona o ochraně osobních údajů. Z něj vyplývá, že se nesmí zejména pořizovat záběry ryze soukromých aktivit (hlavně v rámci obydlí a přilehlých prostor) a záběry, jimiž by primárně byla snižována lidská důstojnost. Také je nutné zajistit, aby byl záznam pořizován pouze za daných podmínek, kterými jsou souhlas daných osob s jejich nahráváním, plnění úkolů ze zákona nebo ochrana práv daných osob (či záchrana jejich života). Za ochranu práv osob lze považovat např. hlídání rozsáhlých polí či povrchových dolů. Je-li to pro ochranu práv nutné, lze provádět monitoring i na veřejných prostranstvích. Ovšem je třeba vymazat veškeré části nahrávky (snímků), které nemají co do činění s danou ochranou. Se všemi nahrávkami pořízenými z jakéhokoliv důvodu je třeba nakládat podle zákona o ochraně osobních údajů, tj. zejména záznamy zabezpečit proti zneužití a nahlásit pořizování (zpracování) záběrů Úřadu pro ochranu osobních údajů (nevztahuje-li se na ně výjimka podle § 18). 

Pro provoz některých kategorií dronů vyplývá nutnost vlastnit Povolení k létání, pro některé i nutnost mít Povolení k provozování leteckých prací či činností pro vlastní potřebu a další povinnosti, jako je evidence obsluhy a dronu. Jak tato povolení získat? Pro všechny drony je třeba získat Povolení k létání. Ale čtěte pozorně dále, nevztahuje se tato pozornost na všechny kategorie. Doplněk X zákona o civilním letectví obsahuje podmínky související se samotným provozem, tedy zejména vymezuje prostory, ve kterých je možné let uskutečnit, upravuje problematiku odpovědnosti za bezpečný let nebo stanoví povinnost hlášení událostí (např. letecká nehoda či incident). Velmi významná je také kategorizace dronů na základě dvou stěžejních kritérií:

1. maximální́ vzletová́ hmotnost (dále jen „MTOM“), na jejímž základě jsou bezpilotní letadla členěna do čtyř kategorií (pod 0,91 kg, 0,91 až 7 kg, 7 až 25 kg a kategorie nad 25 kg).
2. zamýšlený účel použití bezpilotní letadla, který může být „rekreačně-sportovní“ nebo „výdělečný, experimentální a výzkumný“.

V zásadě lze říci, že rekreační (typicky tedy spotřebitelský) provoz dronu malé hmotnosti, je podroben pouze obecným pravidlům bezpečnosti, ale nepodléhá žádné povinnosti evidenčního či povolovacího charakteru. Naopak provoz ve výdělečné kategorii již zakládá celou řadu těchto povinností, které úměrně narůstají spolu s MTOM dronu. Pokud má v úmyslu obsluha dronu využívat své zařízení jen k rekreačně-sportovním účelům, míra regulace je dále odvozena od MTOM stroje. U nejlehčí kategorie, to znamená té kategorie, která je houfně dnes používaná, současně nejlevnější pro uživatele - tedy dronů do 0,91 kg, jsou požadavky minimální, pilot musí dodržovat pouze obecná pravidla letu (typicky bezpečné vzdálenosti, omezení v prostoru letiště a podobně). Žádné povinnosti evidenčního či povolovacího typu na jeho činnost nedopadají. Pokud rekreačně provozuje stroj těžší, ve váhové kategorii od 0,91 kg do 7 kg, již musí zajistit, aby dron byl označen identifikačním štítkem a současně disponoval „fail-safe“ systémem, tedy automatickým systémem dronu, jehož smyslem je v případě hrozícího nebezpečí, například ztráty kontaktu s řídící stanicí, provést automatické přistání v bezpečné lokalitě (typicky místo vzletu). U kategorie strojů od 7 do 25 kg má nadto povinnost dodržovat minimální bezpečnou vzdálenost 50 m od osob při vzletu a přistání, 100 m od osob, staveb či prostředků v průběhu letu a 150 m od jakéhokoliv hustě osídlenému prostoru. Nejtěžší váhová kategorie dronů, tedy nad 25 kg, již zakládá povinnost evidenční (jak dronu, tak obsluhy dronu), povinnost absolvovat praktický a teoretický test a získat povolení k létání.

Další limitací související s prostorem je povinnost dodržení minimální vzdálenosti od osob, staveb či osídleného prostoru. Tu v případě strojů s MTOM pod 7 kg (tedy pro většinu komerčně prodávaných bezpilotních letadel) Doplněk X označuje pouze jako „bezpečnou“. Dodává však, že bezpečnou vzdáleností se rozumí taková horizontální vzdálenost, která i v případě nastalé nouzové situace vyloučí možnost ohrožení bezpečnosti létání ve vzdušném prostoru. Horizontální vzdálenost dronu od uvedených subjektů musí být zpravidla minimálně dvakrát větší, než je jeho aktuální výška letu nad zemským povrchem (minimálně však 10 m při vzletu a přistání, 30 m od osob během letu a 50 m od hustě osídleného prostoru během letu). Z povinnosti neustálého vizuálního kontaktu pilota s dronem lze také dovodit zákaz uskutečnění letu v podmínkách omezené viditelnosti, zejména tedy v noci.

---------------
 

O autorovi: 
Plk. v.v. doc. Ing. Martin Hrinko, Ph.D., MBA, *1971,

bezpečnostní expert
- Institut bezpečnostního inženýrství HGF VŠB-TU Ostrava- Mgr.
- Fakultu bezpečnostního inženýrství VŠB-TU Ostrava- Ph.D.
- Habilitace, 2012 v oboru Požární ochrana a bezpečnost
- Postgraduální studium z práva - MBA.

Od roku 1993 byl ve služebním poměru příslušníka Policie ČR zastával nejrůznější řadové i vedoucí funkce v Ostravě, Karviné a Praze. Od roku 2013 do roku 2020 zastával funkci na Policejním prezidiu ČR jako ředitel Ředitelství služby pořádkové policie. Jmenovaný je pedagog a člen akademické rady VŠ CEVRO Institut v Praze a školitel doktorského studia na FBI VŠB-TUO v Ostravě, kde je i členem vědecké rady fakulty a členem oborové rady pro doktorská studia. Dále je členem expertního sdružení požárně bezpečnostního inženýrství SPBI a členem prezidia Českého klubu bezpečnostních služeb.

Bydlí v jihočeském Vlastci.